Anastasia: Vy máte na mysli meditaci na vědomé vnímání svých čtyř Bytostí?! To je skutečně velmi efektivní meditace, která je zaměřena na poznání sebe sama, na vyjevení zvláštností každodenní práce čtyřech Bytostí a jejich působení na vědomí skrze myšlenky a emocionální stavy.

Rigden: Tato jednoduchá meditace v podstatě představuje první krok k vědomému seznámení člověka se svými Bytostmi. Když si ji člověk osvojuje, učí se nejen regulovat své emocionální stavy, ale i chápat pravou příčinu jejich vzniku. Obvykle si toho v běžném životě nevšímá a nesleduje, proč se na něj najednou jako vlna navalily různé proměnlivé nálady a emoce: zlost, pak agrese nebo lstivost spolu s egoizmem, potom ale zaútočí strach, hned se nečekaně objeví vzpomínky na minulost se svou negativní zátěží a tak dále. V lepším případě v sobě člověk tyto stavy identifikuje jako zjevný projev Materiální podstaty, která už zcela ovládla jeho vědomí. Začíná trpět těmito myšlenkami a emocemi, které se pořád točí dokola, ale zároveň je podporuje silou své pozornosti. Jinými slovy člověk nenachází prvotní příčinu provokace ze strany bočních Bytostí. Tato meditace ale napomáhá k získání návyků, které umožňují nejen sledovat tento proces, ale také ho včas zastavit, tedy zabrzdit ho ještě před tím, než tento stav člověka zcela pohltí. Tato meditace je nejen velmi efektivní, ale co je nejdůležitější, hlavně pro začínající, je jednoduchá k osvojení, protože je blízká k psychotechnice.

Cíl této meditace je následující: naučit se chápat momenty aktivace každé ze čtyř Bytostí, procítit je, odhalit emocionální vzestupy doprovázející tuto aktivaci a také pochopit charakter projevů různých myšlenek, jež byly tímto procesem vyvolány a následně působí na změnu nálady.

Meditace se provádí ve stoje. Meditující si představuje, že stojí ve středu základny malé čtyřstěnné pyramidy, tedy že se nachází v centrálním středu kosého kříže, který rozděluje prostor, kde bude každá jeho část v podstatě představovat pole jedné ze čtyř Bytostí. Trochu to upřesním. Čtvercová základna pyramidy je jakoby podélně rozdělena úhlopříčkami, které tedy vytváří tvar písmene „X“, kosý kříž, a rozdělují základnu na čtyři stejně velké části. Meditující se nachází ve středu, kde se protínají linie kříže, který podle dohody rozděluje prostor okolo člověka na čtyři rozměrné části. Jednoduše řečeno, před člověkem, za ním a po jeho stranách se nachází trojúhelníkové plochy. Přibližně tak budou v lidském chápání vypadat tato pole čtyř Bytostí…

Teď upřesním, kde se nalézá centrum každé z Bytostí. Nachází se v každé z těchto trojúhelníkových ploch orientačně ve vzdálenosti o něco větší, než je horizontálně natažená ruka. Energetické centrum každé Bytosti tvoří jakýsi zvláštní shluk, který, když to tak řekneme, svým tvarem připomíná míč nebo menší kouli, a svou konzistencí, obrazně řečeno, něco jako plynnou planetu. Menší koule je symbolická představa centra každé Bytosti, která je dobrá pro lepší osvojení a jednoduchost pochopení této meditace. Ve skutečnosti je to složitá struktura. Takové obrazné přirovnání ke kouli se podobá vnímání struktury člověka v prvním rozměru, která tam vypadá jako bod. Ve vyšších rozměrech je už však struktura člověka vnímána v celé své vícerozměrnosti jako složitá energetická konstrukce. Stejné je to i s centry těchto bytostí: pouze proto, aby to mohl pochopit obyvatel trojrozměrné dimenze, je můžeme označit jako koule.

Takže, uklidňujeme své myšlenky, emoce, ponořujeme se do meditativního stavu. Dýcháme, jak jsme zvyklí, klidně. Otevíráme čakry rukou, které se nachází ve středu dlaní. Uděláme nádech, čímž spouštíme energii „čchi“ (energii vzduchu) skrze čakry dlaní a vedeme ji nahoru po rukách až na úroveň ramen. Při výdechu provázíme energii „čchi“ (vzduchu) od ramen dolů po bočních meridiánech (orientačně po bočních stranách těla) a spojujeme oba proudy v čakře „Hara“ (nachází se přibližně tři prsty pod pupkem). Naplňujeme touto energií spodní část břicha, jako bychom naplňovali číši vodou. Poté, co ji naplníme (u někoho je to zpočátku myšlenková představa, u někoho je to později doprovázeno pocitem lehké tíhy ve spodní části břicha), přemisťujeme nashromážděnou energii ze spodní části břicha po páteři do hlavy, konkrétně do oblasti hypotalamu, mezimozku („dávné struktury“ mozku, jež se nachází prakticky ve středu hlavy). A právě toto místo (střed hlavy) bude také zvláštním středovým centrem, do kterého se bude meditující neustále v této meditaci „vracet“.

Anastasia: Tady bych ráda připomenula dvě zajímavé věci, o kterých jste nám kdysi vyprávěl. Za prvé je to ten fakt, že ne náhodou často připodobňují naplnění čakry „Hara“ k naplnění číše vodou. Slovo „Hara“ v překladu z japonštiny označuje „břicho“. A mnohem starší slovo „harā“ v sanskrtu, jak jste už říkal, vystupovalo ve starých indických praktikách jako jedno ze jmen vyšší tvořivé síly ženské podstaty – bohyně Šakti. Voda a číše v kontextu skrytých znalostí o člověku měly alegorický smysl, který ukazoval na síly a procesy působící v duchovních praktikách. Ta druhá věc se bezprostředně týká této meditace. Tehdy jste soustředil naši pozornost na to, že meditující se pouze na začátku soustředí na dýchání, které je pro něj běžně obvyklé, a to do té doby, než je spodní část břicha naplněna energií. Potom už jednoduše přenáší svou pozornost na pohyb energie po páteři a na to, aby sledoval další proces meditace. Dýchání pak probíhá přirozeně, automaticky. Tehdy mi tato upřesnění pomohla v pochopení prvních kroků spojených s osvojováním této meditace.

Rigden: Správně. Při meditaci musí být dýchání klidné, přirozené, a veškerá pozornost se soustředí na procesy, které v daný okamžik probíhají… Zpočátku se tedy všechny pocity samozřejmě jako u každé jiné meditace nacházejí ve vyrovnaném stavu, ve stavu klidu. Tím pádem i všechny čtyři Bytosti člověka budou přebývat v „neutrálním“, klidném stavu. Meditující je cítí jakoby paralelně. Centra Bytostí se zdají být jako velké míče, slunce, planetky a podobně, jak je komu příjemné si to na začátku obrazně představit. Postupem času, jak člověk s touto meditací víc a víc pracuje, naučí se cítit práci těchto Bytostí podle svých vnitřních pocitů. A když získá svou vlastní zkušenost, už tyto obrazné představy nepotřebuje. Tam už začíná další etapa práce v poznání sebe sama.

Anastasia: Když vycházím z vlastních zkušeností v osvojování duchovních praktik, všimla jsem si jedné zvláštnosti: když poprvé slyším, jak provádět novou meditaci, objeví se u mě „tisíc otázek“ vzešlých z rozumu, jak konkrétně ji mám provádět. Teď chápu, proč neustále dáváte taková různorodá obrazná přirovnání a upřesnění během objasňování nové meditace. Jsou to vysvětlení pro rozum, pro to, aby materiální mozek zpočátku alespoň něco pochopil, aby si jednoduše ujasnil celkové schéma meditace. Je to tedy snaha objasnit člověku (jehož vědomí v daný okamžik pracuje v režimu vnímání trojrozměrného světa) ty jevy, ke kterým bude v meditaci docházet, až se jeho vědomí přepne do režimu práce vnímání jiných rozměrů, přesněji části jeho konstrukce, jež se nachází v jiných rozměrech. Vždyť když člověk provádí samotnou meditaci, vše se ukáže být velmi jednoduché, jasné, protože ji provádí pomocí hlubokých vnitřních pocitů a navíc ve změněném stavu vědomí, kdy má rozšířené vnímání světa a je u něj odpojena typická autoanalýza obyvatele trojrozměrné dimenze.

Rigden: Nepochybně, všechny dimenze jsou vzájemně propojené a navzájem na sebe působí. To se týká i šesti dimenzí, v nichž se nachází víceúrovňová energetická struktura člověka. Pro pochopení jevů, které probíhají ve čtvrté a dalších dimenzích, je třeba, aby měl člověk meditativní zkušenosti a aby se reálně změnil, aspoň v jeho základním pohledu na svět, v každodenní práci na sobě. Pouze tehdy si může uvědomit, co je ve skutečnosti on sám, co je to svět a jaká tajemství v sobě ukrývá. Když člověk získá vlastní zkušenost, už nebude potřebovat „tisíce slov“, různá vysvětlení pro rozum, bude mu stačit náznak, aby se projevil ten nebo onen jev, aby ho identifikoval a aby pochopil, co se děje a jak.

Mimochodem, zdůraznil bych ještě jednu informaci, která poslouží jako potrava pro rozum. Týká se struktur mozku, které jsou v dané meditaci zapojeny. Mezimozek představuje zvláštní kolektor všech druhů vnímavosti. Přímo se účastní procesů regulace paměti, snění, instinktivního chování, psychických reakcí, korekce různých druhů vnímavosti a tak dále. Co to vlastně je tato hypotalamická oblast mezimozku, hypotalamus, který váží pouze nějakých pět gramů? V hypotalamu jsou umístěna nejdůležitější centra vegetativní nervové soustavy. Celkově vzato, bezprostředně v něm probíhá koordinace funkcí sympatických a parasympatických center vegetativní nervové soustavy, na kterých, můžeme to tak říci, závisí celý organizmus. Hypotalamus řídí základní procesy homeostázy, to znamená, že podporuje dynamickou rovnováhu vnitřního prostředí při změně vnějších podmínek prostřednictvím koordinovaných reakcí. Navíc v prodloužené míše je mimo jiné umístěno také centrum hlavního nervu parasympatického nervového systému, nejdelšího hlavového nervu. Jde o bloudivý nerv (nervus vagus), jehož větve se podílejí i na výstavbě slunečné pleteně.

Ale vraťme se k meditaci… Právě ze středu mozku (obrazného středového centra), ze zmíněné hypotalamické oblasti mezimozku, dále skrze určité body hlavy meditujícího postupně necháváme proudit energii (která byla nashromážděna v „Hara“ a přemístila se skrze páteř do hlavy) k centru každé Bytosti. Takovým způsobem člověk uměle aktivuje své Bytosti, a tím v sobě nechává vzniknout různé prvotní emocionální vzestupy a přitom je zkoumá. Úkolem meditujícího je: naučit se rozpoznávat práci každé z jeho Bytostí, jejíž výsledek se projevuje v obyčejném životě v podobě určitých emocionálních vzestupů a myšlenek. Podíváme se podrobněji na to, jak na sebe během meditace vzájemně působí člověk a každá jeho základní Bytost.

Na začátku meditující pracuje s Pravou bytostí. Během provádění meditace jde energie „čchi“ z hypotalamické oblasti mezimozku skrze pravé mandlové jádro (amygdala), jež je uloženo ve spánkovém laloku mozku. Potom jde skrze bod umístěný nad pravým uchem. Energie se tak dostává do kulovitého centra Pravé bytosti.

Pro ty, kteří neznají stavbu svého mozku, dodám, že v lidském mozku se nacházejí dvě mandlová jádra umístěná z pravé i z levé strany. Je to velmi zajímavá podkorní mozková struktura, která je spojena se vznikem emocí různého druhu.

Anastasia: Ano, současná věda už ví, že mandlová jádra (amygdala) odpovídají za schopnost snímat informaci od jiných lidí. Tak člověk podvědomě rozumí, jak se tito lidé v daný okamžik cítí. Ale mechanismus snímání informace ještě není vědcům zcela znám.

Rigden: Pochopitelná věc, vždyť toto snímání, stejně jako mnohé jiné funkce mandlových jader, je spojeno s prací bočních Bytostí člověka v jeho energetické konstrukci. Ve fyzickém těle jsou funkce mandlových jader spojeny s vegetativními emocionálními reakcemi, se zajištěním obranného chování, s motivací podmíněně reflexivního chování. Přičemž dnes už je vědecky určen fakt, že poškození mandlového jádra může vést k částečnému zániku struktur, jež jsou odpovědné za zuřivost, agresi a také za vzpomínky na nebezpečné situace. Jinými slovy to může vést k částečnému zmizení strachu člověka, což ho uvrhne do neustálého rizika, které si nebude uvědomovat. V medicíně existovaly pokusy léčby strachu a nekontrolovatelných výbuchů agrese cestou chirurgického poškození mandlového jádra. Rád bych podotkl, že ne vždy platí, že účel světí prostředky. Vítězství nad sebou samým je mnohem důležitější než jakýkoli chirurgický zásah. Tím spíš, že všech svých strachů a projevů Materiální podstaty se člověk přeci jenom nezbaví. V lidském organizmu neexistují „nadbytečné části“, takže nemá cenu něco z těla odstraňovat, pokud to není nezbytně nutné.

A ještě několik slov o bodu nad uchem. V této oblasti jsou také struktury (energeticky spojené s konstrukcí člověka), které se účastní procesu toho, jak člověk, jenž se nachází ve změněném stavu vědomí, vnímá prostorové vztahy… přesněji řečeno, podílí se na jeho orientaci v prostorech různých dimenzí. Čtyři bytosti jsou v tomto procesu také zapojeny. Ačkoli je tu určitý fenomén. Pro tyto Bytosti neexistuje čas a prostor v té podobě, v jaké je vnímá obyvatel trojrozměrného prostoru. Ale právě díky práci Bytostí u člověka vzniká intuitivně přesný pocit orientace v čase a prostoru.

Dříve lidé samozřejmě takové podrobnosti o spojitosti energetické konstrukce člověka s fyzickými strukturami mozku neznali. Nicméně ti, kteří praktikovali tuto meditaci v dávné minulosti, ji prováděli stejně úspěšně. Dávní lidé si jednoduše představovali, že „dýchání větru“ na této úrovni meditace procházelo zpočátku skrze centrum hlavy, potom skrze její vnější body do konkrétních míst v prostoru, díky čemuž tam docházelo k určitému působení. Ve starých ruských duchovních praktikách si například tento proces představovali jako roztáčení vichřice, jako kontakt s vladyky čtyř větrů, kteří byli obdařeni charakteristikami čtyř ročních období: zimního, letního, podzimního a jarního (jarní byl obdařen charakteristikami Přední bytosti, byl starými Slovany nejvíce uctíván).

Anastasia: To dodáváte proto, že pro člověka není nezbytné, aby dokonale znal stavbu mozku k tomu, aby mohl kvalitně provádět meditaci?

Rigden: Ano, ovšem pro celkový intelektuální rozvoj jsou tyto znalosti užitečné… Následně lze praktické zkušenosti s touto meditací jednoduše používat každý den, když v sobě pozorujeme počáteční projevy vzniku negativních myšlenek, emocí, a tím tedy můžeme včas předcházet jejich nežádoucímu rozvoji. Tento proces práce na sobě samém se časem stává zvykem, jako například chůze. Vždyť nejdřív se člověk učí držet rovnováhu, potom přesunovat nohy a potom se tento proces stává každodenním zvykem. Nakonec už člověk nevěnuje pozornost tomu, jak se v prostoru přemisťuje. Jednoduše využívá hotový výsledek své dřívější práce, aby plnil určité každodenní úkoly. Stejné je to i se získanými zkušenostmi z této meditace. Když člověk během každého dne kontroluje vznik nebo vzněcování emocionálních stavů, uchovává si nevyčerpanou pozornost a životní síly, aby mohl plnit důležitější úkoly. Mimo takovou kontrolu obvykle nevědomě plýtvá těmito svými silami na programy a vůli Materiálního rozumu a umožňuje, aby v jeho vědomí dominovaly negativní myšlenky a emoce.

Takže jak probíhá vnitřní práce s centrem Pravé bytosti. Člověk si ve svém běžném životě nevšímá, jak se kterákoli z jeho Bytostí aktivuje, zato ale dobře pociťuje výsledek takového procesu. Když začínají pracovat jeho boční Bytosti, může se nálada člověka nečekaně změnit, přičemž to může být bez viditelných příčin. Člověk je najednou sklíčený, nebo najednou z ničeho nic začne mít strach, je zklamaný, smutný, apatický nebo naopak agresivní, začínají vyplouvat napovrch dávné křivdy a tak dále. Proč k tomu dochází? Protože jsou aktivovány boční Bytosti, v tomto případě Pravá. Dále Bytost vyvolává tvorbu myšlenek odpovídajících tomuto emocionálnímu vzestupu a zabere jimi pozornost člověka. Jako obratný manipulátor se ho snaží ulovit ve stavu zvýšené vnímavosti, tak říkajíc mu „nabízí“ na výběr různé varianty úvah, jež jsou ale stále v jednom a tom samém zabarvení.

Jinými slovy řečeno, když v člověku převládá Materiální podstata, pak boční Bytosti ve svém obvyklém režimu práce provokují Osobnost k podobným emocionálním vznětům. A co znamenají takové vzněty pro mozek? Je to kód, který aktivuje určité funkční úseky paměti, které uchovávají kdysi získané zkušenosti z podobných myšlenkových prožitků, emocí a stavů. Když jsou tyto „spižírny“ paměti otevřeny, pozornost člověka je ovládnuta jejich obsahem a boční Bytosti tím tedy uvádějí člověka do negativního stavu. Dále probíhá proces zesílení nálady tím směrem, že se člověk jakoby zasekne na jedněch a těch samých myšlenkách.

Ve výsledku sám člověk svojí volbou toho, čemu věnuje sílu své pozornosti, vynakládá životní energii na myšlenky Materiální podstaty, čímž také živí tu bytost, která tento emocionální vzestup vyvolává. Bytost tedy zesiluje svůj vliv na člověka díky jeho zdroji pozornosti. Je to tedy tak, že člověk se například jakoby snaží rychleji dostat ze stavu deprese nebo agrese, ale ve skutečnosti se toho nemůže nijak zbavit. Proč? Protože už v sobě tento stav připustil svojí volbou – promýšlením těch nebo oněch myšlenek, které ho do tohoto stavu uvrhly. A dostat se z něj nemůže, protože se ve skutečnosti nechce vzdát těchto negativních myšlenek, nechce je ignorovat ve svém vědomí a nadále si je už nepřipouštět. Až příliš se dotýkají jeho hrdosti, megalomanství, pocitu vlastní důležitosti, nebo jiné „super vlastnosti“ ze standardní sady Materiální podstaty.

Pokud ve vědomí člověka dominuje Materiální podstata, snaží se boční Bytosti neustále odvádět pozornost Osobnosti od toho hlavního, čímž je soustředění se na duchovní osvobození. Pokud se na tento neustále se opakující proces podíváme v globálním měřítku celého života, tak zjistíme, že takové „maličkosti“ psychologické nespokojenosti se sebou samým neustále odvádějí pozornost člověka od toho, aby se snažil dosáhnout základního cíle svého života. Navíc napomáhají tomu, že se člověk dostává do iluze existence, a nechápe pravou příčinu toho, proč vlastně žije tady a teď, v těchto podmínkách, a proč je „uvězněn“ v tomto dočasném, smrtelném těle. Bohužel to často bývá tak, že život utíká příliš rychle a člověk ani nestihne pochopit, proč se vlastně narodil, na co byla vynaložena síla jeho pozornosti, za jaké nicotné cetky (prázdná přání, vyjasnění vztahů, boje o vedoucí pozice atd.) vyměnil své cenné rezervy životních sil.

Anastasia: Ano, dříve se mi také stávalo, že se mé myšlenky a prožitky točily stále dokola okolo toho samého. Šlo o jakési nepozorované, nebo přesněji pro mne, obvyklé soustředění pozornosti na jakési prázdné maličkosti života, křivdy, zklamání, agrese nebo uspokojení pocitu významnosti, které se mi v ten okamžik zdály být velmi důležité. Potom jsem ale pochopila, že hlavní je znát sebe sama, svoji povahu, abych včas pochopila, co se se mnou právě děje, a jak mohu tomuto procesu předejít nebo jej regulovat. Jak jste kdysi radil, v praxi velmi pomáhá dostat se z této „malichernosti lidského bytí“, získat globální pohled z perspektivy svého Pozorovatele Duchovní podstaty. A reálně pochopit, jak život rychle utíká a jaké otázky jsou pro mou pravou, tedy mou Duchovní podstatu, prioritní.

Rigden: Jednoduše řečeno jde o rozšířený stav vědomí… Správně, ovšem omezený stav vědomí je právě charakteristický pro práci Materiální podstaty, tak říkajíc, pro „materializaci“ tvého vědomí. Proč například vzniká deprese? Je to důsledek aktivní práce Pravé bytosti. V takových případech se člověk snaží odejít do ústraní, utéct před společností, jak se říká, chce si pobrečet někde v koutě. A pokud to stále stejné působení trvá relativně dlouhou dobu, může to vést až k sebevraždě, což mimochodem využívají Kandukové. A žádná antidepresiva tady nepomohou! Jak může pomoci chemie, působící na procesy hrubé hmoty trojrozměrného světa, pokud mluvíme o podobném působení probíhajícím na úrovni jemných energií? Ovšem zastavit v sobě takové jevy může zcela každý. A pokud člověk ví jak na to, není to zase tak složité.

Vraťme se ale k samotné technice meditace… Takže meditující se nadechuje, při výdechu postupuje energie z centra hlavy („dávných struktur“ mozku) skrze bod nad pravým uchem do kulovitého centra Pravé bytosti. Začíná docházet k rotaci tohoto kulovitého centra Pravé bytosti proti směru hodinových ručiček. Všimni si prosím, že pohyb center Pravé a Levé bytosti probíhá právě proti směru hodinových ručiček. Je to prostě fyzika. Lidské představy o tom, že se otáčejí ve směru hodinových ručiček, to už je jen hra fantazie. Zpočátku probíhá roztáčení koule ve směru proti hodinovým ručičkám na úrovni představ. Následně ale meditující začíná pociťovat otáčení tohoto centra a má zjevný pocit, že tato „koule“ Pravé bytosti je hutná a horká.

Takovým způsobem člověk uměle aktivuje centrum Pravé bytosti. Centrum začíná svou obvyklou práci, takovou, ke které dochází v případě, že ve vědomí jedince převládá Materiální podstata. V životě každého člověka byly okamžiky, kdy cítil strach nebo silné rozrušení a přitom jakoby hořel nebo měl naopak pocit, že je mu najednou velká zima. Fyziologové to připisují reakcím vegetativního systému. Ovšem podstata vzniku tohoto jevu leží mnohem hlouběji – na úrovni fyziky neviditelného světa.

Úkolem meditujícího je vžít se do různých emocionálních vzestupů, které jsou charakteristické pro práci této Bytosti, aby je následně mohl v každodenních pocitech rozpoznat a zastavit je na samém počátku jejich vzniku. V průběhu této meditace člověk na jedné straně jakoby znovu prožívá celou svou škálu pocitů, ale na druhé straně pozoruje situaci v jejím zárodku jako Pozorovatel Duchovní podstaty. To znamená, že vidí aktivaci Materiální podstaty, která je před ním obvykle skryta, vidí tak říkajíc přípravu k napadení, k útoku. Jinými slovy, meditující pozoruje situaci: jaké zejména emocionální vzněty vyvolávají vznik tíživého stavu vědomí, jaké pocity při tom vznikají, jaké myšlenky vyvolávají zlost, agresi, jaké životní epizody a asociace při tom vyplouvají napovrch a tak dále. Toto všechno probíhá skrze druhotné prožívání tohoto negativního stavu. Pocity to samozřejmě nebudou právě příjemné. Zpočátku se objeví pocit lehké nervozity, potom může vzniknout zlost, agrese nebo strach, pocit utiskování nebo minulých křivd. Čím více energie („čchi“ při dýchání) bude člověk vkládat do centra Pravé bytosti, tím více bude pociťovat horko od této koule, a tím víc budou zesilovat

negativní pocity.

Anastasia: Je třeba podotknout, že lidé, kteří tuto meditaci provádějí poprvé, se často dopouštějí následujících chyb. Jelikož vědí, jaký charakter mají ony nepříjemné pocity, které se u nich mají objevit (a všichni vědí, jaké „kostlivce mají schované ve skříni“), mohou v prvním stadiu osvojování této meditace vědomě či nevědomě tyto emoce blokovat. Výsledkem pak je, že při svých prvních pokusech prakticky nic necítí, v lepším případě cítí teplo nebo chlad od samotných kulovitých center při jejich roztáčení.

Rigden: To je pravda. Prostě když člověk chápe, že teď bude opět muset prožívat nepříjemný stav, může podvědomě blokovat projevy těchto pocitů. Materiální podstata se nerada vzdává svých pozic. Meditující si to musí uvědomit a snažit se přeci jenom kvalitně provést meditaci, a ne se věnovat prázdnému plýtvání časem, zatímco ukolébává svou ostražitost myšlenkami, že, „já jsem určitě takový dobrý, vysoce duchovní člověk, ve mně se přeci nic negativního neděje“.

Tato meditace se provádí proto, aby se člověk mohl reálně fyzicky a psychicky vžít do těch stavů a citově - emocionálních vznětů, které vyvolává každá z jeho Bytostí. Takovým způsobem se bude učit rozpoznávat samotný okamžik počátku útoku své Materiální podstaty, vzniku těchto emocionálních vznětů a jejich vliv a projevy v každodenním životě. Začne chápat „odkud vyrůstá kořen zla“, odkud se vzal ten nenadálý negativní stav. Naučí se v sobě tento stav odhalovat a identifikovat, ale především kontrolovat a předcházet takovým útokům a nedopouštět rozvoj a prohloubení situace. Ovšem pokud člověk při praktickém osvojování této meditativní techniky místo toho, aby na sobě reálně pracoval, bude lenošit nebo si bude jednoduše utěšovat pocit velikášství, bude to pro něj v každodenním životě velmi těžké. Vždyť Materiální podstata bude v plné zbroji využívat veškerý svůj tajný arzenál a člověk nebude vědět, jak a čím jí vzdorovat.

Mnozí lidé v takových případech připisují všechny tyto útoky vnějším okolnostem, nebo je svalují na ostatní, čímž pouze posilují nekontrolovanou činnost své Materiální podstaty. Ale jak jde čas, lidé v jejich životě se mění, mění se i okolnosti, ale útoky zůstávají stejné jako dřív. Proč? Protože všechny problémy jsou v člověku. Když člověk poznává sebe sama, zbavuje se tím svých duševních problémů. Příčina není ve vnějším, ale ve vnitřním. Když člověk poznává sám sebe, je třeba, aby se naučil chápat také lidi, kteří ho obklopují, tedy aby se naučil být dobrým.

Anastasia: To je nesporný fakt: když měníš sebe sama, mění se i tvůj vztah k okolnímu světu… Ano, je velký rozdíl mezí tím, co člověk očekává ve svých představách vzešlých z rozumu, když teprve přistupuje k osvojování meditativních technik, a tím, co se ve skutečnosti děje. Je to jako v tom příkladu s citrónem. Když si člověk představí citrón, může to v něm v lepším případě vyvolat větší vyměšování slin. Ale když si do něj kousne, projeví se u něj celá škála pocitů.

Rigden: Správně, stejné je to i tady: není třeba si představovat hypotetickou přítomnost těchto emocí, ale je třeba je reálně cítit. Vraťme se ale k meditaci. Poté když se meditující vcítil do působení Pravé bytosti, znovu uklidňuje své myšlenky, city. Důležitá věc, které je třeba se naučit: člověk v mysli zastavuje pohyb tohoto roztočeného kulovitého středu Pravé bytosti. Na začátku, když se to učí, si může obrazně představovat tento proces tak, jak je mu to pohodlné, například že v mysli zastavuje tento otáčivý pohyb koule „rukou“ nebo příkazem myšlenky. Potom se meditující vrací jako Pozorovatel do svého pomyslného centrálního středu v hlavě. Tam má znovu pocit klidu a ticha, pociťuje neutrální stav všech čtyř Bytostí najednou. V tuto dobu může ještě pociťovat zbytkové jevy, které se budou projevovat jak fyzicky v podobě nepříjemného žáru někde v pozadí od pravé koule (jakoby od ohně), tak i na úrovni citově-emocionálních vznětů. Takovými projevy pak jsou třeba zlost nebo rozčílení. Tyto jevy na pozadí po určité době rychle vymizí a to jakmile člověk cílevědomě přenese pozornost na další procesy meditace.

Anastasia: Ano, jedna věc je poctivě roztočit tuto kouli, ale stejně důležité je i naučit se ji zastavovat. Z praktické zkušenosti vím, že v běžném životě, dokud si člověk tuto meditaci neosvojil a nevšímá si, jak začíná útok Materiální podstaty, potřebuje se naučit alespoň předcházet jejímu dalšímu rozvoji. To znamená, že pokud si v sobě všimnul zjevného projevu Materiální podstaty, tak aby alespoň nemusel věnovat svou pozornost na zesílení dotěrných emocí, citů a myšlenek. Jinými slovy aby se nenechal vtáhnout do tohoto procesu stimulovaného Materiální podstatou a aby nebojoval sám proti sobě za cenu vlastních sil a zdrojů.

Rigden: Správně. Každá bitva začíná na bojovém poli lidského rozumu. Kdo umí ovládat svůj hněv, ten se podobá mudrci, jenž vyhrál svou bitvu, aniž by jí vůbec začal… Takže následující etapa meditace. Poté co meditující obnovil stav vnitřního klidu, začíná znovu věnovat svou pozornost dýchání a opakuje schéma počátku meditace. Naplňuje tedy energií „čchi“ čakru „Hara“ (spodek břicha) skrze čakry rukou. Potom znovu posílá tuto energii skrze páteř do starého centra mozku (hypotetický centrální střed). Teď ji ale směřuje z tohoto centra do levého mandlového jádra, skrze bod nad levým uchem do kulovitého centra Levé bytosti. A dále už začíná práce s Levou bytostí, uměle, za pomoci soustředění pozornosti a mysli je roztáčeno centrum levé bytosti ve směru proti hodinovým ručičkám. Úkolem je: vcítit se do počátku aktivace této Bytosti, zjistit jaké přitom vznikají emocionální vzněty, které formují odpovídající náladu.

Obvykle co se týče pocitů, dochází u člověka k následující škále vznětů: pocit pýchy, sebelásky, pokušení, zvýšeného libida, tajné přání někoho ovládat a tak dále. Na povrch mohou vyplouvat podobné obrázky spojené s těmito pocity, velikášství, pocitem že vše je dostupné a vše je dovoleno, jde také o obrazy spojené se sexuálními přáními z pozice dominujícího „alfa samce“ (nebo „alfa samice“) tak zvaného chtíče, jež je založen na egocentrizmu, chtivosti, přání někoho nebo něco vlastnit. Pokud je při roztáčení centra Pravé Bytosti cítit od koule žár, pak při roztáčení kulovitého centra Levé bytosti se přitom bude zvětšovat pocit chladu.

Když meditující zakusí všechny emocionální vzněty Levé bytosti, znovu uklidňuje své emoce: v mysli zastavuje otáčení kulovitého centra této Bytosti. Potom se znovu vrací jako Pozorovatel do svého centrálního hypotetického středu vědomí (do neutrální pozice). Koncentruje se na stav klidu, ticha, cítí neutrální stav všech čtyř Bytostí současně. Fyziologický pocit chladu, zbytkové nepříjemné emoce a pocity vzniklé v důsledku aktivity Levé bytosti mohou být ještě nějakou dobu „na pozadí vnímání“.

Potom meditující přechází ke zkoumání emocionálních stavů, kterým dává vzniknout Zadní Bytost. Proto opět zpočátku přenáší svou pozornost na dýchání a soustředí se na proces naplňování „Hara“, potom přenáší pozornost na pohyb energie „čchi“ z „Hara“ po páteři do starého centra mozku (hypotetický centrální střed). Teď už ale směřuje energii „čchi“ skrze tylní(zadní) zónu do kulovitého centra Zadní bytosti a aktivuje ji. Rád bych upozornil, že kulovité centrum Zadní bytosti se může otáčet na různé strany: jak doprava (ve směru pohybu hodinových ručiček), tak i doleva (proti směru hodinových ručiček). To závisí na vznikajících pocitech (těch, které vyplouvají napovrch nebo převládají v daný okamžik). Obvykle jsou spojeny s minulou zkušeností, významným vznětem emocí nebo citů při dominanci některé z Bytostí. A tato zkušenost ji v ten moment přímo spojuje s aktivací určité Bytosti, často Levé nebo Pravé (potom bude směr otáčení kulovitého centra proti hodinovým ručičkám) nebo Přední bytosti (potom se kulovité centrum Zadní bytosti otáčí po směru hodinových ručiček). Mohou to být pocity ze současnosti nebo minulosti člověka, mohou to být různá vidění v závislosti na síle emocionálních vznětů minulosti. Pocity z centra Zadní bytosti také mohou být různé: od hrobového chladu až po škálu teplých, příjemných pocitů.

Mimochodem, pokud je kulovité centrum Zadní bytosti silně roztočeno ve směru proti pohybu hodinových ručiček, jsou vytvářeny… řekněme to takto, podmínky pro dominanci materiálního myšlení. Všechno je to pouze fyzika mnohorozměrné konstrukce člověka. Prakticky vždy roztočení kulovitého centra Zadní bytosti ve směru proti pohybu hodinových ručiček vede k pocitu smutku, bezvýchodnosti, bezvýznamnosti, skepse, myšlenky typu „jsi nic a zůstaneš takový až do smrti“, rychlého ubíhání času a odsouzenosti. Ale pokud se kulovité centrum zadní bytosti začalo roztáčet po směru hodinových ručiček, tak to obvykle aktivuje zkušenost emocionálních vznětů vyvolaných Přední bytostí. Ta je spojena s Duší a s duchovním rozvojem člověka. V tomto případě pak vznikají zcela jiné pocity vycházející ze Zadní bytosti. Často při získávání zkušeností s touto meditací, když se meditující nachází v takovém „vznešeném stavu“, tak ho to jakoby „vyhodí“ ze Zadní bytosti do Přední, a meditace pak pokračuje ve zcela jiné kvalitě. Ale zatím tu mluvíme o standardním schématu. Podle něho poté, co člověk dokončí práci se Zadní bytostí, opět zastavuje roztáčení daného kulovitého centra a vrací se vědomím do svého hypotetického centrálního středu hlavy. Opět uklidňuje své myšlenky, emoce, obnovuje stav klidu a ticha, neutrální cítění všech čtyř Bytostí současně.

Potom meditující přechází k práci s Přední bytostí. To je ta nejpříjemnější část meditace. Zpočátku jako obvykle přenáší pozornost na dýchání, opakuje schéma naplnění „Hara“ energií „čchi“ skrze čakry rukou a následně vede tuto energii po páteři do starého centra mozku (hypotetického centrálního středu). Teprve až nyní energie „čchi“ postupuje z centra mozku skrze bod umístěný uprostřed mezi obočím do kulovitého centra Přední bytosti.

Soustředíme se na kulovité centrum Přední bytosti, roztáčíme ho po směru hodinových ručiček. Během toho bude cítit jasné vzájemné propojení s oblastí sluneční pleteně, přesněji s centrem energetické struktury člověka – s Duší. Co se týče pocitů, bude docházet k přílivu sil, bude vznikat pocit pohody, příjemného tepla, radosti, nezúčastněnosti v materiálním světě a pocit setkání se s duchovním světem. Čím více se bude centrum Přední bytosti roztáčet, tím více bude člověk těmito pocity naplňován. Pro člověka je to jakýsi zvláštní emocionální ventil. V této meditaci je důležité, aby se s Přední bytostí pracovalo vždy až naposled, aby člověk dosáhl stavu stability, vyrovnání nálady a vzniku duchovního vznětu. Právě s tímto všeobjímajícím, požehnaným pocitem ve stavu rozšířeného vnímání nejen že meditující vychází z této meditace, ale uchovává si ho i ve svém obvyklém stavu vědomí. V této meditaci, stejně jako v životě, je důležité nejen zastavit negativní aktivaci obou bočních a zadní Bytosti, ale je zapotřebí naučit se aktivovat Přední bytost a včas se přepnout do pozitivního stavu vědomí a myšlení.

Meditující ukončuje tuto meditaci obvykle tím, že si přikáže: „Nádech, výdech, silou stisknout a povolit pěsti“. Tato meditace zabere 20 až 30 minut. Při prvních pokusech to může některým lidem zabrat o něco více času. Je možné ji provádět ráno, večer, během dne, jak je komu pohodlné. Napomáhá kontrolovat proudění myšlenek a citů, pomáhá člověku vyznat se v sobě a ve svých stavech. Důležité není jen osvojení samotné techniky ale i rozpoznání vlastních, spontánně vznikajících emocionálních stavů v průběhu obvyklého dne. Při získávání zkušeností s touto meditací je možné vidět její efektivitu v každodenním životě poté, co se člověk naučí chápat, jaká z jeho Bytostí vyvolává ten či onen emocionální vznět. Vždyť potom člověk může včas zabraňovat negativnímu proudění tím, že zastaví aktivaci center zadní a obou bočních Bytostí a přepne se na Přední bytost, na pozitivní emocionální vzněty a jim odpovídající náladu a myšlení.

Tato meditace je krokem k dalšímu rozvoji a k dosažení významnějších duchovních cílů. Je to pouze nástroj k tomu, aby se člověk naučil ovládat sebe sama a aby ho neovládala povaha Materiální podstaty. Díky této meditaci se člověk lehce naučí orientovat se ve svých pocitech, emocionálních vznětech, podobně jako dobrému muzikantovi stačí, aby uviděl noty, a už chápe, jaká je to melodie a jak bude znít. Taková kontrola pomáhá v každodenním životě podporovat dominanci Duchovní podstaty, zvyk žít jako člověk, podle Svědomí. Nebo jak se říká, být stále ve formě.

Anastasia: Co se týče toho, aby byl člověk stále ve formě, to jste podotkl správně. Ale co je zajímavé, lidé si často asociují frázi „být neustále ve formě“ se sportem, přesněji s tréninky sportovců před závody. Pamatuji si například, že když jsme v naší skupině začínali pracovat s touto meditací, kamarádi ji často přirovnávali ke sportu. Prý každý trenér moc dobře chápe, že když svému svěřenci uměle vytvořil podmínky v maximální možné míře podobné těm reálným, tak tím zvýší jeho šance na vítězství na nejbližších závodech. Dobrý sportovec také ví, že nehledě na všechny těžkosti tréninku, všechny zhmožděniny a odřeniny, díky překonávání těchto překážek získává zkušenosti a zručnost. Postupem času si sportovec zvyká na každodenní zvýšené požadavky, které si sám klade. Pouze někomu nezainteresovanému se může zdát, že takovéto různorodé „cvičné“ překážky jsou něco složitého a možná dokonce i pro hlavní závod zbytečného. Sám sportovec je ovšem zcela pohlcen prací na tom, aby zlepšil svou zručnost. Je si dobře vědom toho, že když se na trénincích bude litovat a bude se snažit vyhýbat se zátěži, jednoznačně to povede k prohře na závodech. Kamarádi došli k závěru, že je to očividně to samé jako v této meditaci na aktivaci zadní a bočních Bytostí a potom jejich další sledování v každodenním životě, kdy si člověk uměle vytváří všemožné varianty překážek a učí se je překonávat. Je to právě tak pouze s jedním rozdílem – tady na rozdíl od sportu je člověk sám sobě trenérem, proto také sám sobě klade zvýšené požadavky na svou ostražitost. Úspěch takové práce na sobě samém, jako i ve sportu, přímo závisí na tom, nakolik poctivě k ní člověk přistupuje.

Tento příklad je nepochybně pochopitelný každému, kdo začíná tuto meditaci praktikovat. Jak jsem si ale všimla, lidé v takovém případě užívali stereotypní mechanismy, společností považované za pozitivní. Na sport je zde pohlíženo jako na práci a vítězství nad sebou samým, je asociativně přirovnáván k duchovní práci. Pokud se ale podíváme na významový původ těchto procesů, zdaleka to nejsou jedny a tytéž pojmy.

Rigden: Správně, jsou to záměny, kterým málokdo v počátcích své sportovní kariéry věnuje pozornost, ale velmi jasně je pociťuje na jejím konci. Ve společnosti se má za to, že pokud se člověk věnuje sportu (zejména vrcholovému sportu), znamená to, že v prvé řadě vítězí nad sebou samým v tom smyslu, že překonává negativní vlastnosti, lenost, učí se disciplíně a tak dále. Je na to dokonce pohlíženo jako na podmínku harmonického rozvoje Osobnosti. A vítězství ve vrcholovém sportu jsou vůbec předkládána jako vrchol lidské práce v sebezdokonalování. Málo kdo si ale všímá, jaké globální záměny se v těchto pojmech skrývají.

S čím si většina lidí asociuje sport? Za prvé s hrou, kde je hlavní zvítězit jakýmkoliv způsobem. Za druhé se stadionem, kde se shromažďuje velké množství fanoušků sportovních závodů. Ti se soustředí na hru, která v nich vyvolává velký vznět emocí. Přičemž si všimni, že jde o zcela očekávaný a naplánovaný vznět emocí, který nezávisí na výsledku hry. Inteligentním lidem stojí za to se nad tím zamyslet, kdo a proč to ve skutečnosti dělá. Vždyť lidské emoce jsou mocná energie. Negativními emocemi se přiživuje Materiální podstata, a když k tomu dochází u velkého množství lidí, získává tím Živočišný rozum. Jak vlastně vůbec vznikl vrcholový sport? Jak se objevily sportovní soutěže jako podívaná pro masy lidí?

Lidé často neanalyzují ani ty zprávy, které jim přináší tisk, a to už ani nemluvím o samotném hledání příčiny jevu. V tisku se často uvádí příklad, že první Olympijské hry byly uspořádány už ve Starém Řecku. Ale z jakého důvodu vznikly? Málokdo ví, že podobné „poklidné“ efektní závody byly důsledkem toho, že se neustále vedly války. Čím lépe byli sportovně připraveni vojáci té či oné strany, tím lepší byl výsledek konce války pro jejich organizátory. A tento stimul Materiální podstaty se dodneška odráží v současném sportu. Příprava na závody a i samotný cíl stát se šampionem, je v podstatě založen na tom, že je ve sportu neustále stimulován pocit velikášství, egoizmus, duch soupeření. Vždyť čím víc se v člověku vzedmou ambice, tím soustředěněji se bude připravovat. Ale tady se nemluví o vítězství nad sebou samým, jak se to všude rozhlašuje. Veškerá pozornost Osobnosti se ve skutečnosti soustředí na to, aby si člověk vypracoval návyk, jak řídit své tělo v důležitém okamžiku, tedy i tehdy, když využívá jeho rezervy a fenomenální schopnosti. Je to všechno pouze malé „vítězství“ nad vlastním tělem v rámci převládajícího myšlení Materiální podstaty.

A proč sportovec obětuje sebe, svůj životní čas, zdraví? Kvůli slávě pro sebe osobně a zároveň také pro zemi, která mu za vítězství poskytne různé výhody a privilegia. Ale co se skrývá za organizováním podobných závodů a tím, že se jich emocionálně účastní miliony lidí? Co tyto závody v lidech stimulují? Nad tím se zamýšlí málokdo. A čím nakonec končí kariéra takového šampióna? Opravdu zvítězil sám nad sebou? Ne. Jeho výsledkem je někdejší sláva, potlačený pocit pýchy, to, že zůstal pro svou zemi nedoceněným, a vnitřní prázdnota. Vždyť jakmile se u něj objeví zdravotní problémy, nebo když přestane v soutěžích vyhrávat, stává se nepotřebným. A ve vrcholovém sportu je to běžný jev.

Všechny tyto negativní vzněty vyvolává právě vnitřní prázdno