TVOŘIVÁ SPOLEČNOST

 

Čím začíná vybudování takové společnosti?

 

Rigden: Jestli má většina lidí skutečně úmysl vytvořit civilizaci, která by žila podle duchovních principů, dá se všechno vyřešit velmi snadno. První, co je nutné udělat, je nastolení pořádku v duchovním rozvoji společnosti. Civilizace, která je orientována na duchovní vektor, to znamená, že pretenduje na vysokou úroveň rozvoje, by neměla být roztříštěná na různá náboženství, vůbec by tam nemělo být náboženství jako institut ovládání mas a žádní prostředníci mezi Bohem a člověkem. Vůbec by se tam ani zdaleka neměl objevovat takový jev, jako je žrectví, ať už by tu strukturu, vytvářející náboženské systémy a instituty nejrůznějších náboženství ve světě, nazývali jakkoli. Sama společnost by si měla přát a sama by konkrétními skutky měla usilovat o vytvoření životních podmínek pro duchovní rozvoj lidské Osobnosti jako takové, jako základní jednotky takové společnosti!

Na počátku lidstva existovaly zárodky podobné organizace života lidí, kde se věnovalo hodně pozornosti duchovnímu životu společnosti, a materiální problémy byly druhořadé. Následkem geografických a dalších důvodů existovaly mnohé skupiny lidí, mající jedny a tytéž duchovní zrnka Znalostí, izolovaně jedno od druhého. S postupem času, v důsledku ztráty původních Znalostí, v důsledku jejich překroucení stranou dominance Živočišného principu, v lidech docházelo k rozdělení uvnitř skupin, ke vzniku sociální nerovnosti. Objevení institutu žrectví a vytvoření nejrůznějších náboženství se opíralo o základ prvotních duchovních zrnek Znalostí. Avšak sám systém se stavěl pod materiální dominantu. Fakticky je to pokus Živočišného rozumu o to, aby si plně podřídil a dostal pod kontrolu konglomerát rozumné materie, který pro něj představovalo lidstvo se svými unikátními zdroji síly – životní energií, předurčenou pro duchovní cíle.

Anastasia: Zdá se, že náboženství jako systém slouží zájmům Živočišného rozumu, ačkoli k sobě poutá masy lidí právě díky duchovním zrnkům. Ano, podíváme-li se na tu různorodost duchovních učení, věrouk a náboženství národů světa a zbavíme je přitom té slupky žreckého systému a jeho koncepcí, bude pak patrná přítomnost jedněch a týchž Znalostí: jak se má člověk držet duchovní cesty a nepodléhat lákadlům materiálního světa. Jednoduše jsou všechna ta zrnka Znalostí, která jsou v podstatě o jednom a tomtéž, podána různými lidskými interpretacemi.

Rigden: Správně, a tyto znalosti nejsou náboženství, proto je možné vypátrat je v nejrůznějších koutcích planety, u různých národů s nejrůznějšími náboženskými představami. Tyto Znalosti napomáhají přirozenému procesu duchovního rozvoje člověka, nezávisle na rase, národnosti, regionu pobytu, sociální příslušnosti a tak dále. Ale žreci ty Znalosti využívali a vytvářeli svá náboženství, která byla plodem lidského rozumu. Zvláštnosti a odlišnosti mezi náboženstvími byly vymyšleny pouze proto, aby se mohli chopit vlády nad co největším počtem lidí.

V dějinách lidstva byly i doby, kdy se z lidí masově pokoušeli udělat ateisty. Jako by se sledovaly ušlechtilé cíle – zbavit lidi od jha žrectví. Problém byl ale v tom, že při tom ve sférách společnosti zůstával dominovat Živočišný princip. Proto se místo „světlé budoucnosti" formovaly podmínky projevení ještě horší podoby panování Vůle Živočišného rozumu v lidském vědomí. Pro nová pokolení se vylučovaly představy Duše a Boha jako takových a nahrazovaly se egoistickým „Já" a materiálními prioritami v životě. Výsledek takového zpracování lidstva Živočišným rozumem je nabíledni – ve světové společnosti dominuje materialistické vnímání světa a vědomí většiny lidí bylo porobeno materiálními šablonami a mechanismy. Člověka, který věří v jednoho Boha a modlí se za spasení své Duše, bohužel dnes většina lidí považuje za „přežitek minulosti“, za jakýsi element, jenž je společnosti odcizený a u něhož je vědomí jakoby „zaslepeno náboženstvím nebo sektou", dokonce i když k těmto organizacím nemá žádný vztah.

Proč se dnes ve společnosti ukotvil takový negativní vztah k hlavnímu smyslu života člověka – duchovnímu rozvoji, Bohu a Duši? To proto, že se všude propagují a oslavují priority Živočišného rozumu, jež orientují společnost na materiální hodnoty a spotřebitelské principy. V hlavách lidí dominují mechanismy hromadění a množení peněz, majetku, nemovitostí, neomezeného práva schraňovat to všechno a předávat to dědicům. Člověk v tom zúženě vidí cíl svého života, pokouší se tak získat slávu, a to nejen za života, ale uchovat ji také po vlastní smrti (takový element záměny Živočišného rozumu, řekněme surogát nesmrtelnosti). Individuální přání mas lidí se omezují na snahy něčím disponovat, mít moc v materiálním světě, přetvořit všechno kolem, včetně sebe sama, na své nedílné vlastnictví. To všechno neukazuje pouze na patogenní příznaky nakažení společnosti mechanismy Živočišného rozumu, ale i toho, že se lidstvo přibližuje hranici sebezničení. A pokud nyní nepodnikneme neodkladná opatření týkající se jejího duchovní ozdravení, pak může být zítra již pozdě, protože destruktivní procesy získají nezvratný charakter. To nejhlavnější je pochopení, že sebe a okolní společnost může zachránit pouze člověk sám, svojí volbou a svými skutky.

Anastasia: Ano, a nabízí se dvě věčné otázky: „Kdo za to může?" a „Co dělat?"

Rigden: Lidé by neměli ztrácet čas hledáním vinných, čímž by pouze potěšili svůj Živočišný princip, nebo čekat, že za ně někdo něco udělá. Sami musí začít konat, stát se dobrým příkladem pro ostatní. Lidé ve společnosti tíhnou k těm, kdo mají Čest, Důstojnost, kdo nezištně pomáhá druhým a kdo žije podle vlastního Svědomí, kdo skutečně slouží duchovnímu světu, ignoruje materiální priority. Takovým člověkem je potřeba být a především pracovat sám na sobě.

V civilizované společnosti, mající duchovní vektor rozvoje, by měl každý člověk již od dětství dokázat ignorovat myšlenky Živočišného principu, chápat svou opravdovou podstatu, svou energetickou konstrukci a její možnosti. Měl by vědět, že je bezprostředně spojen s duchovním světem, že Bůh je jediný a neměli by mezi Ním a člověkem být žádní prostředníci, je to tajemství dvou: člověka a Boha. Ve společnosti je nutné vytvořit podmínky, aby nové Osobnosti, které přišly na tento svět, chápaly hlavní smysl života: pěstovat svou duchovní sílu, dodržovat kulturně-mravní principy, které jsou pro člověka přirozené, projevovat více lidskosti a dobroty ve vlastních myšlenkách, slovech a činech, zdokonalovat se ve vnitřní práci nad sebou samým a v konečném důsledku, spasit svoji Duši.

Je třeba brát na vědomí chyby minulosti a neztrácet hlavní duchovní orientační body. Lidé v současném světě zapomínají na jednu prostou pravdu: jejich život utíká velmi rychle. Lidé vidí jistý stupeň své svobody v realizaci vlastních materiálních přání. Ve skutečnosti je tato svoboda domnělá, iluzorní. Člověk ve skutečnosti nemůže v materiálním světě řídit nikoho a nic, dokonce ani tehdy, když dobude svůj podstatný prostor, národy a získá moc nad mnohými jejich bohatstvími. Člověk se rodí sám a umírá sám. Tento svět je pro člověka pouze informační iluze, vytvářející podmínky pro potvrzení jeho převažující volby.

Osobnosti v takové kvalitativně nové společnosti by měly být známy a měly by být dostupné různé duchovní nástroje pro práci na sobě. Pokud chce člověk pro svůj duchovní rozvoj použít doplňkové nástroje, třeba v podobě modliteb, duchovních praktik, meditací a tak dále, prosím, je to jeho přání. Ale nástroje jsou pouze nástroje. Jako ladička ladí pozornost na jistou vlnu, poskytují možnost procítit na okamžik tu stranu, jiný svět, svět Boha, získat zkušenosti, porovnat, pochopit rozdíl tohoto světa, setkat se skrze hluboké vnitřní pocity se svojí Duší, procítit její sílu. Potom se člověk opět navrací do obvyklého trojrozměrného světa, v němž v každém dni uskutečňuje svoji volbu. A tady je velmi důležité, co si bude následně vybírat, když za sebou bude mít takové duchovní zkušenosti. Bude-li chtít podstatně změnit svoji podstatu a stát se Duchovní Bytostí, nebo zda se nechá zlákat pomíjivou iluzí Živočišného rozumu a odsoudí svoji Duši a Osobnost k dalším mukám? Všechno to jsou jakoby detaily a pouze výsledek osobní volby zvlášť vzatého individua. Ale podle volby každého člověka se vytváří a závisí pohyb civilizace celkově. Všechno začíná čistotou a upřímností záměrů každého člověka ve společnosti, jeho upřímnou vnitřní volbou, odpovídajícím přístupem k vlastnímu životu, s přihlédnutím k jeho poměrně omezené době.

Proto, aby se ve společnosti nastolil civilizovaný pořádek, v první řadě v duchovním aspektu, je nutné, aby v ní bylo co možná nejvíce duchovně gramotných lidí. Tím se mají na mysli ti, kteří se věnují práci se sebou samými, duchovní proměně, rozšiřují svůj obzor poznání. V prvních fázích je nezbytné úsilí takových lidí spojit s cílem rozšířit Znalosti do nejrůznějších sfér společnosti. Je potřeba vytvářet podmínky, aby se ve světové společnosti objevilo více vzdělaných a intelektuálně rozvinutých lidí s dominantou duchovního principu, majících volný přístup k původním Znalostem kvůli poznání světa i sebe sama.

Anastasia: To znamená dělat všechno možné pro to, aby se ve společnosti zakořenily priority založené na vnitřní potřebě tvoření a množení Dobra: „já Bohu", „já lidem", a ne současný spotřebitelský formát myšlení koupě a prodeje: „ty mně, já tobě".

Rigden: Naprosto správně...

 

Z knihy Anastasie Novych „AllatRa"