REPARATIVNÍ REGENERACE

„Všem tkáním organizmu bez výjimek je vlastní schopnost reparativní regenerace v té či oné formě. Pokud budeme zkoumat proces v počátečních stádiích, tak při optimalizaci podmínek je na určité úrovni u každé tkáně možná i úplná reparativní regenerace neboli restituce“. 


     Pojďme se podívat podrobněji na to, co je to regenerace tkání. Slovo regenerace vzniklo z pozdně latinského slova regeneratio, což znamená „oživení, obnovení“. A toto slovo vzniklo kdysi z latinské předpony re — „opět, znovu“ a generatio — „rození“. Proces regenerace jako schopnost organizmu obnovit, rekonstruovat ztracené nebo poškozené tkáně nebo orgány můžeme v přírodě pozorovat jak u rostlin, tak i u zvířat a u člověka.

     U rostlin jste tento proces určitě mohli pozorovat mnohokrát, počínaje celkovou jarní obnovou listů na stromech, až po specifické sadařské úkony za účelem vypěstování nové rostliny z odřezků kořene staré rostliny nebo z listových řízků a tak dále. Regenerace některých rostlin je možná dokonce i z izolovaných buněk, z jednotlivých izolovaných protoplastů (z řec. protos — „první“ a řec. plastos — „vymodelovaný, utvořený“; veškerý živý obsah buňky), z malých částí jejich mnohojaderné protoplazmy (protoplazma je obsah živé buňky: její cytoplazma a jádro). Ve světě zvířat můžeme proces regenerace nejčastěji pozorovat u bezobratlých živočichů.

     Je to vidět například u žížaly, kdy se ze dvou jejích částí vytvoří dvě celé žížaly nebo u mořské hvězdice, když na místě jejího odtrženého výběžku vyrůstá nový. Setkáváme se s tím také u raků a krabů, kterým dorůstají nová klepeta, když o ně přijdou a tak dále...
 

     Při zkoumání regeneračních procesů byl zjištěn ještě jeden důležitý fakt: regenerace závisí na věku. Čím je jedinec mladší, tím rychleji proces probíhá a čím je starší, tím hůř regenerace probíhá nebo k ní nedochází vůbec. Je to spojeno s procesy probíhajícími v buňkách. Teplokrevní živočichové jsou rovněž schopni regenerace, ovšem zjistilo se, že na rozdíl od studenokrevných je u nich program regenerace utlumen. Proč není tento proces u vyšších živočichů tolik aktivní? Tuto záhadu se právě teď snaží biologové a vědci rozluštit.

     Člověku je regenerace také vlastní, její princip je ovšem trochu jiný než u zvířat. Tento proces můžeme pozorovat například při růstu vlasů, při hojení řezných ran, menších popálenin a jiných ran, tedy v případě, kdy dochází k tvorbě nových struktur místo jiných odumřelých v důsledku poškození. Lékaři si už dávno všimli, že játra mají schopnost částečné regenerace. Ovšem proč se u člověka neregenerují celé orgány, například končetiny, to stále zůstává nezodpovězenou otázkou. Příroda očividně odkrývá svá tajemství postupně. Zpočátku se vědci dlouhou dobu domnívali, že tuto podivuhodnou vlastnost obnovy ovládají v lidském organizmu pouze dva druhy buněk — buňky krve a jater. Mnozí z vás už určitě slyšeli o kmenových buňkách (nebo kambiálních buňkách (lat. cambium — výměna, vystřídání). Tyto buňky patří mezi ty, jež jsou schopny obnovy, a to jak u člověka, tak u zvířat. U obratlovců byly objeveny například v epiteliální, krvetvorné nebo kostní tkáni.

     Za určitých podmínek zajišťují pro organizmus obnovu a také doplnění nových buněk, když ty staré odumřou. Při zkoumání DNA se odborníci v současné době snaží zjistit, jakým způsobem je možné donutit lidský organizmus „spusit“ program na reparaci orgánů. Připomínám, že molekula DNA (deoxyribonukleové kyseliny) je polymerní sloučenina, v níž je ukryt genetický kód, který představuje podstatu dědičnosti. Proces zkoumání bohužel nepostupuje tak rychle, jak bychom si přáli. Z druhé strany je to vlastně i dobře, poněvadž lidský organizmus je uspořádán příliš složitě a ukvapené závěry, ke kterým bychom došli, navíc na naší současné úrovni medicíny, by mohly vést k velkému neštěstí, například k imunitní odchylce, ke genetické mutaci apod. 
       

     V lékařství se rozlišuje fyziologická, reparativní (obnovitelná) a patologická regenerace. Pod fyziologickou regenerací se rozumí nepřetržité obnovování struktur (například proces buněčné, vnitrobuněčné obnovy, například vnější vrstvy kůže atd.). Rád bych vás upozornil především na reparativní regeneraci. Prostřednictvím reparativní (obnovitelné) regenerace dochází k obnově tkání při úrazech, procesech degenerace a jiných patologických stavech, jež jsou doprovázeny masovým odumíráním buněk. Podstatu reparativní regenerace tvoří tytéž mechanizmy jako v případě fyziologické regenerace. Rozdíl je pouze v intenzitě a projevech. Jinými slovy je tedy reparativní regenerace přirozenou reakcí organizmu na poškození a charakteristické pro ni je zesílení fyziologických mechanizmů obnovy specifických tkáňových elementů nebo jiného orgánu.


z knihy od prof.  I.M.Danilova Osteochondróza pro profesionálního pacienta