HVĚZDA. ZLATÝ ŘEZ (3. část) MÍSTA SÍLY, LEY-LINIE

V této části "Hvězda. Zlatý řez" se dotknu takového „pseudovědeckého“ směru výzkumu, jako jsou ley-linie. Proč pseudovědecký? Protože podle oficiální vědy pyramidy jsou jen hrobky, postavené v průběhu několika desetiletí otroky, kteří jako „Burlaci na Volze“ (rusky ‘Бурлаки на Волге‘ je název obrazu ruského malíře Ilji Repina - pozn. překl.) táhli všechny tyto mnohatunové bloky, nic víc. Copak může v tomto případě existovat nějaká zákonitost v uspořádání hrobek? Vzpomínám si, když nám učitel v hodinách dějepisu vyprávěl o pyramidách (vykládal, samozřejmě, oficiální verzi), on se usmíval - sám nevěřil v to, co říkal. Uplynulo od té doby již téměř čtvrt století, a jak se říká, nikam se to nepohnulo. Tzv. oficiální věda tvrdošíjně zavírá oči nad fakty ohledně pyramid a jiných kultovních staveb.

Ovšem, když zavíráme oči, „vidíme“ jen temnotu, ale to vůbec neznamená, že svět kolem nás neexistuje. Proto mě taková věda zajímá jen málo, já bych pseudovědou nazval spíše ji. Strčí, jako pštrosi, hlavu do písku a odtud prohlašují své vědecké „hrobkové“ teorie a nešťastní učitelé pak tyto nesmysly vyprávějí svým žákům a žáci tyto nesmysly poslouchají, i když by místo toho bylo možná přínosnější napsat spolužačce milostný dopis.

Začnu pasáží z knihy "Sensei IV" o místech síly, protože ley-linie se spojují s místy síly. Předpokládá se, že tato místa leží (ne všechna) na těchto liniích.

Existují místa síly, kde je skutečně přítomna síla, a jsou tak zvaná „svatá místa“, která jsou spojena s nějakými událostmi nebo činností osob toho či jiného náboženství. Rozdíl mezi pojetím je velký. Zdaleka ne vždy se místa síly shodují se „svatými místy“. Navíc bohužel religiózní činitelé často spekulují s představami „svatých míst“. Vnucují člověku (a on s tím často kvůli vlastní lenosti souhlasí), že je snazší místo opravdové práce nad sebou samým dojet na „svaté místo“ a poklonit se tam. Tehdy mu bude ihned vše odpuštěno a bude moci v klidu „hřešit dál“. Ve skutečnosti si člověk může navštěvovat „svatá místa“, jak se mu chce, ale bez seriózní vnitřní práce nad sebou samotným se v něm nic nezmění.

Co se týká míst síly, tak ta byla, jsou a budou. Někdy se shodují se „svatými místy“. Těchto míst si všimli ještě daleko před křesťanstvím a uctívala se ostatními náboženstvími a věroukami. Často se při výměně jednoho náboženství za druhé na těchto místech ničila stavení bývalých vedoucích náboženství a budovala se nová, aby se mohli uctívat jiní bohové. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Vezměte si naši historii, když se v Kyjevské Rusi zavádělo křesťanství, ničila se pohanská kapiště a na jejich místech se stavěly ty křesťanské.“

 ***

Takže, tehdy přebírali funkci „pohanských“ bohů křesťanští svatí. Křesťanské chrámy se stavěly na místech bývalých kapišť a hlavně těch, které byly mezi lidmi oblíbené. Svátky se přejmenovaly, ale slovanské obyčeje zůstaly v mnohém zachovány. Například křesťanský svátek Velikonoce byl spojen se svátkem Slunce a Peruna. V některých periferiích Ruska se velikonoční týden dodnes nazývá „hlomozivý týden“. Co se týká obyčejů oslav, také ruská máslenice (čistě slovanský svátek) je kvůli oblibě zařazená do svátečního kalendáře jako masopustní týden před velkým půstem.

 

LEY LINIE

Linie ley, častěji ley-linie (angl. leylines), také světové linie (fr. lignes du monde) - v dnešní době považované za pseudovědecký pojem – se nazývají linie, na nichž se nachází mnoho míst představujících geografický a historický zájem. Jsou to starobylé památky, megality, kurgany, posvátná místa, přírodní hřbety, vrcholy, vodní přívozy a jiné významné orientační body. Z ley-linií se utváří geometrické tvary různých rozměrů, které všechny spolu představují jednotnou síť předpokládaných silových čar energetického pole zeměkoule.

Jejich existenci v Anglii, stejně jako název, navrhl v roce 1921 anglický archeolog-amatér Alfred Watkins, který představil metodické shrnutí své teorie v knize "Dávná přímá cesta" ("The Old Straight Track", 1925), která je považována za první knihu o ley-liniích. Později Watkins uvedl teorii, že tyto linie byly vytvořeny pro usnadnění pozemního pohybu a navigaci v době neolitu a existovaly po celá tisíciletí.

hvězda_5  hvězda_2 

30. června 1921 Watkins navštívil vesnici Blackwardine v hrabství Herefordshire. S údivem zjistil, že několik kopců s dávnými ruinami bylo možné propojit přímou čarou. Představivost mu umožnila uvidět systém přímek, spojujících všechny okolní významná místa.

O několik let později Watkins napsal následující slova, která s největší pravděpodobností odrážely jeho zážitek v ten letní den:

„Představte si kouzelný řetěz, natažený od jednoho horského vrcholu k druhému, kam oko dohlédne, který pak pokračuje tak, aby se dotýkal "vysokých míst" země v řadě hřbetů a kopců. Pak si představte kurgan, kulatý zemitý val nebo háj stromů na těchto vrcholcích, a v nízko položených místech údolí — další kurgany, obklopené vodou, která je viditelná i na velké vzdálenosti. Čas od času je cesta označená obrovskými vztyčenými kameny, a na vysokém břehu vedoucímu k úpatí horského hřebene nebo dolů k říčnímu brodu si představte hluboce vyrytou stezku, která jakoby tvoří směrovou značku na linii horizontu, když jdete nahoru“.

"Výlet do Blackwardine mě navedl na myšlenku, že tyto objekty jsou umístěny na mapě podél přímé čáry, která začíná v Croft Ambury... vede přes vrchol horského hřbetu a jde dále, a to přes Blackwardine, Risbury Camp a vyvýšeninu Stretton Grandison... Sledujíc linii, procházející vrcholem hřebene, jsem si všiml... že přímé čáry vždy procházejí přesně přes tyto objekty“.

Watkins nebyl první, kdo vyřkl teorii, že dávné památky se stavěly pro označení důležitých poloh Slunce a Měsíce a že řada těchto staveb byla umístěna na jedné čáře. Na počátku 20. století, Sir Norman Lockyer studoval orientaci historických budov v různých částech světa. Ve své knize "Stonehenge a jiné britské kamenné památky z astronomického hlediska" (přepracované vydání 1909), ukázal, že místa Stonehenge, Old Sarum, Katedrála v Salisbury a Clearbury Ring se nacházejí na jedné linii. Zjistil také, že hradisko Grovely Castle tvoří rovnostranný trojúhelník se Stonehengem a pevností na kopci – Old Sarum. Vzdálenost mezi těmito objekty je asi 9,6 km (6 mil).

3-1

William Henry Black byl historik, zaměstnanec Státního archivu v Londýně a člen britské archeologické společnosti. On také upozornil na tyto záhadné linie a ještě v roce 1870 vystoupil na jednom ze zasedání archeologické společnosti a poskytl o nich informace. Black se obrátil na všechny přítomné a prohlásil:


Monumentální stavby, které všichni známe, slouží jako značkování obrovských geometrických linií – čár, protínajících celou západní Evropu, Britské ostrovy, Irsko a souostroví Hebridy, Shetlandy a Orkneje až k polárnímu kruhu… Stejné linie existují také v Číně a ve všech východních zemích a všude se opakuje stejný vzor.

 

Proto, aby Watkins otestoval svou teorii, udělal následující: vzal mapu jedné oblasti v jižní Anglii, označil na ní 51 kostelů a začal hledat přímé spojnice, které by je propojily. Našel 38 přímých čar, které spojovaly 3 kostely, pak 8 linií, které spojovaly 4 kostely, a jenom jednu, která spojovala 5 kostelů. Pak si vzal čistý list papíru a úplně náhodně na něj nakreslil 51 teček. Zjistil, že pro 3 tečky bylo 34 shod (dalo se přes ně provést přímou čáru), pro 4 tečky – jenom jedna shoda (jenom jeden krát se je podařilo spojit přímou čarou), a pro 5 teček nebyla žádná. Takže přišel na to, že 3 tečky mohou být náhodně umístěné na stejné linii, ale pokud je teček víc, tak v tom už bude nějaký účel (nebude to náhoda).

Je známo, že některé křesťanské kostely byly stavěny přímo na místě umístění megalitických památek. Jeden jasný příklad můžeme pozorovat ve městě Markina - Xemein ve Španělsku, kde se uvnitř kostela San Miguel de Arrentxinaga (údajně postaveného na místě jeho obydlí), nachází obrovský megalit. V Severní Anglii, ve dvoře kostela v Rudstonu (hrabství Yorkshire), najdeme, na Britských ostrovech největší, stojatý kámen s výškou 25 stop. Existuje mnoho zmínek poukazujících na to, že u místních obyvatel zůstaly vzpomínky na posvátná místa, a to i přes změnu náboženství. Zesnulý Glyn Daniel, profesor archeologie z univerzity v Cambridge, kdysi napsal:

Možná to zní příliš přímočaře, ale nemohu si představit, proč by křesťané stavěli své chrámy na místě některých megalitických staveb, kdyby neexistovala skutečná tradice zdůrazňující jejich význam jako zvláštních a posvátných míst; - tradice, která přešla z doby bronzové a počátku doby železné barbarské Evropy do historických období.

Najde se mnoho jak příznivců, tak odpůrců teorie ley-linií, obě strany předkládají zajímavé argumenty, včetně matematických výpočtů. Tyto údaje zde uvádět nebudu, jsou volně dostupné na internetu. Jen jsem chtěl dát stručný historický přehled.

Když už je řeč o Stonehenge, chtěl bych poukázat na pozoruhodný fakt. Vzdálenost mezi Stonehenge a Velkou Pyramidou je 3600 km. Vzdálenost mezi Stonehenge a Baalbekem - 3600 km. Vzdálenost mezi Velkou Pyramidou a Mohenjo - Daro asi 3612 km, tj. opět téměř 3600 km, Náhoda?… Pochybuji.

hvězda_18

hvězda_12

zvězda_3

 

Myslím si, že tady bude vhodné uvést pár úryvků z knihy „Sensei IV.“:

„Samozřejmě, že si lidé asociují Bódhisattvy s bohy,“ pronesl Sensei ve vzniklém tichu. „Protože jejich znalosti a umění ovládat matérii (stejně jako přírodu, bez jakýchkoli „technických prostředků“, a také disponování nadpřirozenými možnostmi) by šokovaly i současného člověka s celou jeho informační výbavou o „nejšpičkovějších“ technologiích, a to už nemluvím o těch, kteří žili v době vzniku této lidské civilizace. Tím spíš, že ke kontaktu docházelo opravdu často. Vždyť Bódhisattvové ze Šambaly nejenže strážili lidi, předávali jim také znalosti: od základních znalostí (jak sít obilí, stavět domy a tak dále) až po duchovní praktiky. Odtud také vznikla pověra, že bohové musejí přijímat lidskou podobu k tomu, aby se mohli kontaktovat s lidmi. Tak například takoví jako Ptah a Osiris – to nejsou výsledky mýtického výplodu, ale reálné osobnosti Bódhisattvů, kteří kdysi pobývali mezi lidmi. A tak vznikl příběh o jejich životě, který byl lidmi ve skutečnosti velice mytizován a zjednodušen, aby byl pro ně pochopitelný, a navíc ještě spojen s konkrétní zeměpisnou oblastí. Ale činnost Bódhisattvů takového rozsahu se v té době zpravidla neomezovala jen na území starověkého Egypta.“

… „Takže když pobývali Bódhisattvové na světě, nestarali se jenom o lidi jako o novorozence v kolébce, ale samozřejmě také komunikovali s představiteli jiných civilizací... A nic nadpřirozeného v tom není. Lidstvo má v podstatě šanci v nejbližších sto letech dosáhnout takové úrovně rozvoje, že bude moct bez problémů navštěvovat jiné světy. A v té době byla podobná komunikace Bódhisattvů s představiteli jiných světů běžná. Je to zcela přirozené, protože ať už je materiální civilizace jakkoli vysoce rozvinutá, stejně se bude snažit komunikovat s bytostmi na vyšší úrovni, tím spíš, že tehdy, jak už jsem říkal, na Zemi celkem dlouho pobývali Bódhisattvové.“

„Bylo to něco jako unikátní šance pro představitele jiných světů poznat víc, než co sami umějí?“ udělal si závěr Viktor.

„Přesně tak,“ kývnul Sensei. „Takže existence kosmodromu nedaleko Egypta, na území dnešního Libanonu, který se mimochodem dochoval až dodnes...“

„Kosmodromu?!“ zeptali jsme se skoro sborově.

„No ano,“ Sensei pokrčil rameny a klidným hlasem reagoval na naše všeobecné překvapení. „Teď ho vědci nazývají terasy v Baalbeku. Je to taková obrovská plošina, postavená z obrovských bloků, z nichž každý váží 360 tun, má speciální otvory na bocích. Archeologové si dodnes lámou hlavu nad tím, k čemu byly určeny. Na rozdíl tedy od představ o světě lidí z minulých epoch, i když už jim začalo docházet, že se to kosmodromu podobá,“ zasmál se Sensei. „Jejich naivita je až zarážející! Hledají stopy zbytků paliva kosmických lodí, samozřejmě se pod pojmem palivo rozumí takové pohonné látky a jeho složky, které jsou známy k dnešnímu dni,“ a v údivu Sensei oznámil, „a vůbec, jaké by museli mít nádrže s takovým palivem, aby mohli doletět například na Sirius a k tomu se ještě i vrátit zpátky?! Jsou směšní, hledají stopy paliva a maziva a ani je nenapadne, že je na světě plno jiných zdrojů alternativních energií, které jsou úspornější a ekologicky šetrnější. No, jak se říká, podle toho, jakými informacemi disponujete, tomu také věříte.

Kromě teras v Baalbeku existovaly také kosmodromy, které nepotřebovaly tak velkou plochu ke vzletu nebo přistání. Pro takové lodě byla vydělena přímo oblast u základu nilského „květu“. Samozřejmě, že takový intenzivní pohyb nemohl zůstat bez povšimnutí lidí, proto se mezi generacemi zachovaly velmi zajímavé staré legendy o této době.“

 

Z toho lze vyvodit, že 2 místa, na nichž se nacházely zvláštní "přistávací plochy" pro zástupce jiných světů, tj. kam přistávali pro komunikaci s Bódhisattvy, jsou ve stejné vzdálenosti od Stonehenge. V tomto případě je zajímavá funkce samotného Stonehenge. Mám za to, že stejná vzdálenost určitě nebude náhodou.

Když už jsem se dotkl tématu o návštěvnících z jiných světů, plynule přejdu k dalšímu zdroji informací, velkému nadšenci mimozemšťanů (zpočátku jsem ho neměl v úmyslu uvádět), později pochopíte proč. Nicméně, při hledání informací ohledně daného tématu, jako primární zdroj cituji právě jeho práce. Jsou tam fakta, která podle mého názoru zaslouží pozornost. Je to Erich von Däniken. Ptáte se, v čem s ním nesouhlasím? Nejsem nijak zvlášť obeznámen s jeho tvorbou, nějaké části jsem četl a viděl mnoho videí s jeho rozhovory. Kdo v co věří… kdo věří v Boha… kdo celý svůj život věří jen v různobarevný papír a lesklé kovy, inu, von Daniken věří na mimozemšťany a jenom na ně. V jedné z jeho knih je celá kapitola, která se nazývá "Lži kolem Fatimy". Jak sám autor píše o sobě: "stejně jako nespočetné množství věřících-katolíků i já jsem dostal katolické vzdělání a vůbec se mi nechce rozloučit s nádhernými představami dětství. Vzpomínám si na melodické písně na počest Panny Marie. Poznal jsem ve své době úžasný pocit jednoty s věřícími v kostele, umím gregoriánské chorály, pamatuji si na varhanní hudbu, na vůně kadidla a pryskyřice, na mihotání svíček….“

A tady je, co píše von Daniken o Kukulkanu:

 „Bůh Kukulkan sestoupil z nebes, strávil nějaký čas mezi lidmi a naučil je všelikým vědám a dovednostem. Poté lidi opustil, ale dal jim slib vrátit se. V knize žrece - jaguára je zaznamenáno:

Sestoupili z hvězdné cesty dolů… mluvili magickým jazykem hvězd a nebe. Jejich znaky -  ty nás ujišťovaly, že sestoupili z nebes. A pokud přijdou znovu, pak uspořádají to, co kdysi vytvořili.

 

O Fatimském zjevení Panny Marie:

Skutečnost, že se Bohorodička čas od času zjevuje lidem, a to nejen ve Fatimě, poskytuje věřícím možnost řešení jejich dilemat, zda znovu obnovit na světě pořádek nebo ne. Pokud přijmeme variantu c) - varianta mimikry, pak se mi zdá následující: někdo tam, za hranicemi našeho světa, si s námi hraje. Tento někdo   zná lidi, jejich náboženství, stejně jako ví to, že miliony lidí pevně věří v Pannu Marii. Vchází do role Bohorodice, nazývá sebe jí a projevuje se odpovídajícím způsobem. A na světě se opět nastolí absolutní pořádek. Ave Maria!“

 

No, co na to říct? Kukulkan je v jeho výkladu – mimozemšťan, Panna Maria je v jeho výkladu - zvláštní projev mimozemské vůle, díky níž se mimozemšťani snaží mít vliv na vývoj lidské civilizace. A pokud se nemýlím, podle jeho interpretace v Enochových knihách, jsou také sami mimozemšťany. Uvedu citát:

„Vždy, když se mluví o Enochovi, a předpokládám, že věštce učili v kosmické mimozemské lodi, pokaždé slyším: "No dobře, pak by musel mít nějaký kosmický oblek". Musel? Možná, že právě naopak — mimozemšťané se museli chránit před bakteriemi a viry a možná dokonce i od lidského potu. Co na to říká pozorný žák Enoch?“

 

V pořadu "JEDNOTA" je místo, kde se mluví o Andělských projevech, o projevech Ducha Svatého. Říká se o tom, že takové projevy jsou v podobě ohnivých koulí nebo sloupů a že někteří lidé považují tyto projevy za mimozemšťany. Hned jsem si vzpomněl na von Dänikena.

Takže, odhodíme stranou celý ten výklad s mimozemšťany od Dänikena (ať mi jeho fanoušci odpustí), a necháme jen některé fakta, které on předložil a která si podle mě zaslouží pozornost.

Síť přímek pokrývá značné území Německa, jeden příklad.

Na severním okraji města Wiesbaden se nachází Neroberg, kdysi pohanské kultovní místo. Linie, která je vedená od něj směrem na jihovýchod, prochází přes centrum Wiesbadenu, starou část města Mainz, katedrály Wormse a Špýru. Náhoda?

Města Cáchy, Frankfurt nad Mohanem, Würzburg, Norimberk a Donaustauf se nacházejí na přímé linii. Zhruba za tři sta kilometrů linie dosáhne Valhally, kde se podle legendy nachází hrobka staroskandinávského boha Odina.

Síť neviditelných linií se táhne po celé Evropě. Mezi 48. a 49. stupněm severní šířky, v oblasti ležící na jih od Štrasburku začíná linie, která vede z východu na západ přes malá městečka Saint-Odile, Balmont, Vodinh, Domrémy, Vaudeville, Joinville, Fontainebleau, Domblain, Luz, La Belle Etoile, Pierrefitte, Chartres, La Loupe a další. Končí to na ostrově Quessant, který se nachází v blízkosti atlantického pobřeží Francie. Tato linie neprochází přes centra měst, ale přes zbytky megalitických staveb nacházejících se v okolí výše uvedených lokalit.

 

hvězda_1

hvězda_9

Na severozápadě Španělska leží významné poutní místo Santiago de Compostela. V roce 1989 papež Jan Pavel II. pozval mladé lidi, aby přijeli kvůli příležitosti oslavy čtvrtého Mezinárodního dne mládeže. Asi tři sta tisíc lidí následovalo pozvání papeže a třetina z nich podnikla dvou set kilometrovou cestu pěšky, aniž by byli tušili, že šli po staré "pohanské linii".

Říká se, že sám Karel Veliký podnikl pouť do Santiaga de Compostela. Přitom jeho cesta se vinula podél „hvězdné cesty".

Je to jen legenda a Karel Veliký nikdy nebyl v Santiago de Compostela - nicméně "hvězdná cesta" existuje. Vezměte si mapu nebo atlas a přesvědčte se.

Začíná na zeměpisné šířce 42 stupňů 46 minut a vede přes Pyreneje z východu na západ. Názvy všech míst, ležících na této zeměpisné šířce, jsou odvozené od jednoho a téhož slova.

Slovo "hvězda" v latině zní jako "stella", ve francouzštině - "l 'etoile", ve španělštině - "estrella". Nyní se opět podíváme na mapu. Uvidíme tam městečka Les Esteilles v Katalánsku nedaleko Luzenaka, Estillon na jih od Pyrenejí, Lizarraga poblíž Pamplony, Liciella v blízkosti Bergan v Leóne a Aster v Galicii. Název každého z nich obsahuje kořen slova "hvězda". Dokonce i v názvu konečného punktu Santiago de Compostela je slovo "hvězda".

 „Hvězdná cesta“ vede od Středozemního moře přes Pyreneje k Atlantiku. Názvy všech obcí na této cestě jsou odvozeny od slova "hvězda". Není třeba ani podotýkat, že v době kamenné, v každém z těchto míst, existovaly pohanské svatyně“.

hvězda_4

Velmi zajímavá je informace ohledně „Hvězdné cesty“. A zde můj mozek začal fungovat v režimu „zastav se a podívej se“, a proto asi „Hvězdnou cestu“ popíši v dalším článku, který jsem původně neplánoval. Pak povyprávím, jaké „baroko“ jsem tam zahlédl.

Jeden takový pentagram leží nad městem Karlsruhe. Objevil ho doktor Jens Möller, který v dané lokalitě žije.

Na sever od Karlsruhe, v městečku Eggenstein, stojí kostel, který byl postaven na místě pohanské kultovní památky. Linie, vedená odsud na jih přes Karlsruhe, se táhne až ke Klostervaldu. Tady se v prehistorických dobách také prováděly pohanské rituály. Pak se linie stáčí k severozápadu a vede do kostela města Büchelberg, dále - na východ do kostela v Kleinsteinbachu, poté na jihozápad do kostela St. Wendelin v Rastatt-Rheinau a odtud se vrací do výchozího bodu – kostela v Eggensteinu.

Poslední úsek linie prochází přes Knielingen, který se dnes stal částí Karlsruhe. Již od nepaměti na erbu Knielingena zobrazovali hvězdu, a nikdo ze starších z města něměl ani zdání o tom, jak se tam objevila.

hvězda_11

Knielingen je nejstarší doložená a druhá největší část města Karlsruhe (plocha asi 2000 ha).

 

zvězda_7

Erb Knielingena

 

Všimněte si velmi zajímavého rozmístění kostelů (které byly postaveny na místech bývalých pohanských kultovních míst) - na cípech Hvězdy. Toto rozmístění prostě nemůže být náhodné. Mně to například připadá, že lidé, kteří kdysi žili v těchto místech, znali původní význam znaku „hvězda“. V první části této série jsem uváděl citát z knihy "AllatRa" o významu tohoto znaku. Přičemž na vrcholcích hvězdy nestavěli tržiště, ale kultovní stavby. Plně připouštím, že podobné umístění přispívalo ke sjednocení lidí žijících v této oblasti zejména na duchovní bázi a pravděpodobně lidé, kteří tu žili, pracovali s pracovním znakem "Hvězdy", spojeným se silami Allatu.

hvězda_14

hvězda_15 hvězda_16

hvězda_19

TRELLEBORG

hvězda_8

 ESKEHOLM

zvězda_2

 FYRKAT

aggersborg

AGGERSBORG

aggersborg_1

 

AGGERSBORG, Dánsko, druhá polovina X. století

Čtyři dánské pevnosti vikingů - Trelleborg, Eskeholm, Fyrkat a Aggersborg, se nachází na přímé linii. Vzdálenost: 218,5 km. Tato linie ukazuje na Delfy v Řecku.

Preben Hansson (dánský pilot) pokračoval v letu stejným kurzem. Po sta kilometrech dosáhl archeologické zóny Fyrkat a o něco později dole uviděl silné stěny Aggersborgu. Celkem dánský pilot proletěl po přímé čáře 218,5 kilometrů, postupně míjejíc čtyři hrady vikingů, jeden po druhém.

Po návratu domů Preben Hansson prodloužil linii kurzu svého letu na mapě. Procházela Berlínem, Alpami, Jugoslávií a skončila ve starořeckém městě Delfy."

"Některá starověká řecká kultovní místa se nachází mezi sebou na vzdálenostech, které jsou v přísném geometrickém poměru, přičemž velmi mnoho linií prochází přes Delfy. Zde je několik příkladů. Jedna linie spojuje Delfy s Olympií, Olympii s athénskou Akropolí, a pak se znovu vrací do  Delf. Tvoří rovnostranný trojúhelník. Druhá linie vede z Delf k městu Nemea, a už jsou dva trojúhelníky (viz obrázek dole). Pokud bychom rozdělili úsek Delfy - Akropolis anebo úsek Delfy - Olympia na zlatý řez, delší část zlatého řezu bude rovna vzdálenosti mezi Delfy a Nemea.

Nyní provedeme z Delf kolmici k úsečce Olympia - Delfy. Skončí v Dodoně. Spojíme Olympii a Dodonu a dostaneme ještě jeden trojúhelník. Nic zvláštního? Pak rozdělíme úsečku Dodona - Delfy na zlatý řez. Delší část úsečky přesně odpovídá vzdálenosti mezi Olympií a Delfy. Dále: vzdálenost Sparta - Delfy odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Sparta - Atény.

hvězda_13

Zde je ještě několik dalších příkladů:

• Vzdálenost od Delf do Epidaurosu odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Epidauros - Délos, a to 62 %.

• Vzdálenost od Olympie do Chalkidy odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Olympia - Délos, a to 62 %.

• Vzdálenost od Delf do Théb odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Delfy - Atény, a to 62 %.

• Vzdálenost od Epidaurosa do Sparty odpovída delší části zlatého řezu úsečky Epidauros - Olympia, a to 62 %.

• Vzdálenost od Délosu do Elefsíny odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Délos - Delfy, a to 62 %.

• Vzdálenost od Knossosu do Délosu odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Knossos - Chalkida, a to 62 %.

• Vzdálenost od Delf do Dodony odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Delfy - Atény, a to 62 %.

• Vzdálenost od Delf do Olympie odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Olympia - Chalkida, a to 62 %.

A podobný obrázek byl pozorován v celém Řecku. Vzdálenost od Olympie do Chalkidy odpovídá delší části zlatého řezu úsečky Olympia - Délos.

Z každých tří bodů dva nevyhnutelně tvoří oblouk, uprostřed něhož se nachází třetí.

 Knossos se nachází na ostrově Kréta. Zabodneme hrot jedné nožičky kružítka do bodu, označujícího Knossos, a nakreslíme na mapě kružnici, která projde přes Spartu a Taros. Vezmeme si Taros jako středový bod, a kružnice projde přes Knossos na jihu a Chalkidu na severu. Pokud vezmeme jako středový bod Délos, kružnice projde přes Théby a Izmir, který se nachází na druhé straně Egejského moře v Turecku, a kdysi byl nazýván Smyrna. V prehistorických dobách tam bylo kultovní místo. Totéž platí i pro ostatní body.

A takových příkladů je mnoho. Ve starověkém Řecku se stavělo v souladu s geometrickými principy.

 

A co si myslí von Däniken o zobrazení znaku „Hvězdy“ na zemi:

„Fenomény, podobné geometrickým kuriozitám v Řecku a pentagramu nad Karlsruhe, se vyskytují i v jiných koutech světa. Všemohoucí je vytvořili s určitým úmyslem. Tím mohli sledovat dva cíle:

Tým havarované kosmické lodi se snažil upoutat pozornost svých kolegů, kteří byli na oběžné dráze Země, s pomocí obrovské pěticípé hvězdy, zobrazené na jejím povrchu. Mimochodem, gnostici nazývali pentagram "zářící" hvězdou.“

Je pravda, že dále, jako druhý cíl, uvádí o něco rozumnější myšlenku:

"Ale geometrické uspořádání kultovních míst, pentagramů a přímých linií, táhnoucích se tisíce kilometrů, mohlo sloužit také jako poselství budoucím generacím lidstva.

Smysl toho mohl být následující: když lidé dokážou změřit svou zeměkouli, dříve nebo později si všimnou této geometrické zákonitosti. Pak u nich velmi rychle vzniknou otázky, které si já kladu dnes: jak to vše bylo možné? Kdo „natáhnul“ v dávné minulosti „nitě“ pro to, aby se v daleké budoucnosti udělaly správné závěry?

Jsme připraveni alespoň vzít na vědomí tyto závěry ležící na samém povrchu?“

 

A jelikož jsme zeměkouli už dávno změřili, zvídaví lidé objevili a i nadále objevují zajímavé zákonitosti v uspořádání kultovních staveb na naší planetě, a to navzdory skutečnosti, že oficiální věda žádné zákonitosti neuznává. Avšak já s „pštrosy“ ani nepočítám, nechť i nadále s hlavou v písku prohlašují své „hrobkové“ teorie, není třeba jim bránit. Takový už je pštrosí život.

A myslím si, že pro rozumné lidi, kteří nejsou lhostejní k tomu, co nás obklopuje, nastal ten pravý čas, udělat správné závěry…

Připravil:  Igor